sobota 16. ledna 2016

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Autor: Ransom Riggs
Nakladatelství: Jota                                                                                
Překlad: Bronislava Grygová (2012)                                                                      Obrázek    
Rok vydání: (2011)

Jacob Portman, hlavní hrdina knihy, žije až do svých patnácti let poměrně šťastný a bezstarostný život. Žije na Floridě s rodiči a dědečkem Abrahamem, se kterým si je velmi blízký. Jako malý rád poslouchal dědečkovy příběhy o příšerách a o dětech s poněkud zvláštními schopnostmi.  Časem si ale začíná uvědomovat, že to, čemu jako malý věřil je vysoce nepravděpodobné a dědečkovým historkám přestává věřit.
                                                                                      
Jednoho dne Jacobovy zazvoní mobil, volá vystrašený a zmatený dědeček. Jacob se dozvídá, že dědeček potřebuje vědět, kde je klíček od skříně se zbraněmi a drmolí něco o příšerách, které si pro něj jdou. Jacob si řekne, že si asi dědeček zapomněl vzít léky na tlak, ale rozhodne se, že s kamarádem dědečka přijede zkontrolovat. Když dorazí k dědečkovu domu a vstoupí, nemůže uvěřit svým očím. Všechny věci jsou rozházené a spousta nábytku potrhaná, jak dědeček zoufale hledal klíč. Dědeček ale v domě není. Jacob začne mít strach o dědečka a tak se rozhodně, že se půjdou podívat ven. Když obchází dům, najednou spatří díru v plotě a uvědomí si, že dědeček nejspíš utekl do lesa. Začíná se stmívat, ale Jacob to nevzdává a vydává se stéle hlouběji do lesa.  Jacob jde dál lesní pěšinou, když v tom sklopí oči dolů a na zemi spatří svého dědečka. Tělo má roztrhané a zakrvácené, ale dýchá. Jacob na něj začne mluvit, ptá se co se stalo a kdo mu to udělal, ale jediné, co je dědeček schopný říct je „ Jeď na ten ostrov Jacobe, tady není bezpečno.“ „Najdi toho ptáka. Ve smyčce. Na druhé straně starcova hrobu. Třetího září 1940“ Po těchto slovech Abraham umírá.  Jacob stále cítí něčí přítomnost. Sebere odvahu a baterkou posvítí nahoru, když v tom to spatří. Jeho noční můra. Na těle má cáry masa černé jako popel a zírá na Jacoba děsivým výrazem, který ho občas strašil ve snech. To je poslední, co si Jacob pomatuje, protože při pohledu na příšeru Jacob ztrácí vědomí.
I několik měsíců po dědečkově smrti Jacoba provází strašidelné noční můry a pokaždé to má ten samý děj. Jacobovi rodiče se nakonec rozhodnou s Jacobem začít chodit k lékaři. Jacobovi to ale nepomáhá. Po několika návštěvách mu začíná tvrdit, že je v pořádku a že se mu už žádné sny nezdají. Po čase Jacobova lhaní se rodiče rozhodli, že je správný čas na vyklizení dědečkova domu a Jacob má dovoleno se také zúčastnit. Všechno probíhá poměrně v klidu a i když je ten dům plný dědečkových tajemství, Jacob zachovává klid a nic si z domu neodnáší.
Jednoho dne přijíždí Jacobova teta, popřát mu k narozeninám, ale dárek mu předává se slovy „Tohle není ode mě, tenhle dárek je od dědečka Portmana.“  Při rozbalování dárku Jacob skoro nedýchá, dokud nezjistí, co záhadný balíček obsahuje. Poměrně starý výtisk knihy Vybrané spisy Ralpha Waldo Emersona. Jacob chce utéct do pokoje, ale cestou z knihy něco vypadne. Dopis od ředitelky Peregrinové. Dopis od postavy z dědečkových příběhů. Až teď Jacobovi dochází, že všechno to, o čem mu dědeček vyprávěl nebyly jen hloupé povídky pro děti. Všechno to bylo víc než skutečné. Dopis je psaný pro dědečka Portmana a ředitelka ho v něm prosí, aby se za nimi vrátil, že se všem stýská a hlavně E. Jacob netušil, kdo je E. ale věděl, že se na ostrov musí vydat. Kupodivu rodiče ani jeho lékař nebyli proti a tak se Jacob se svým otcem skutečně vydává na ostrov, kde podle všeho žijí příšery a stojí tam starý rozpadlý sirotčinec plný prazvláštních dětí.

 Hned po příjezdu se Jacob vydá prozkoumat ostrov a najít sirotčinec. Skutečně ho najde, ale není v něm nic jiného, než spousta sutin. A fotografíí. Fotografie, o kterých mu dědeček vyprávěl. Jsou tam téměř všechny. Za zvláštních okolností se Jacob dostane do hrobu staříka, přesně jak dědeček říkal. Ještě překvapivější je, že skutečně najde sirotčinec, slečnu Peregrinovou přezdívanou pták i všechny ty podivné děti. Projde smyčkou, což je pro něj podivuhodný zážitek a ještě ten den se stihne vrátit zpět, takže otec ani nepozná, že byl celý den v roce 1940. Tímto způsobem se vrací každičký den a zjišťuje, že si se všemi rozumí. Časem se ale začnou dít nevysvětlitelné věci. Nejdřív přijede ornitolog, který se vyskytuje kolem starého sirotčince, pak někdo pozabíjí ovce na pastvě, ale nikdo neví, kdo to má na svědomí. Jednoho dne zmizí i slečna Peregrinová a tak je všem dětem včetně Jacoba jasné, že něco není v pořádku. Navíc smyčka se přestává opakovat. Všechno se nakonec vysvětluje. Jacobův lékař na sebe bere různé podoby. Jednou je lékař, jindy člověk na ulici a nebo třeba příšera, kterou Jacob viděl v lese u smrti svého dědečka. Jejich mnoho a všem jde jen o jedno. Zničit sirotčinec a najíst se. Tyto příšery nejsou býložravé, žerou maso a je jim jedno jaké. Společnými silami se Jacobovi a jeho kamarádům podaří příšeru zničit, ale slečna Peregrinová se ztratí někde v moři, přeměněná na havrana. Jacob se rozhodne, že všechny ty děti nenechá jen tak, a protože je jejich smyčka rozbitá, musí všichni rychle pryč. Společně s několika kamarády se jde rozloučit s otcem, který si myslí, že se mu všechno zdá a tak se Jacobovi podaří snadno uniknout. Všichni nasednou na loďku a vydají se  směrem k nové smyčce…


V momentě, kdy Jacob odhaluje pravdu o svém dědečkovi, kniha začíná nabírat i hororové prvky nastává  boj o přežití.  Díky otevřenému konci má po přečtení čtenář spoustu otázek a může doufat, že najde odpovědi v druhém díle - Podivné město. Celý děj ještě umocňují fotografie, které jsou autentické a až na několik vyjímek nebyly vůbec pozměněny.
Nikola

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář!