neděle 10. dubna 2016

Osvětim podruhé

Tak jsem tu se slibovaným článkem.
Jak už jste z prvního článku asi poznali, doteď nemám slova a asi dlouho mít nebudu. Říkala jsem si, že to bude síla a že to bude psychicky náročné, ale nikdy by mě nenapadlo, jak moc hrůzostrašné místo jsem navštívila. Cestu přeskočím, protože tu máte v prvním článku a vrhneme se na to, co se dělo po příjezdu. Celý článek budu prokládat fotkami.

Přijeli jsme kolem oběda a měli patnáct minut přestávku. Najíst se, vzít si to nejnutnější do kapes a vyrazit. Totiž, s batohem vás dovnitř nepustí a i bez něj musíte projít bezpečnostními rámy. Všechno vyndat, projít a pak si to zase vzít zpět. Upřímně, vzala jsem si jen mobil, sluchátka, foťák a kapesníky. Jestli tam někdy pojedete, sluchátka si vemte a to z jednoduchého důvodu. Po vstupu dostanete od svého průvodce krabičky, do kterých vám dají sluchátka, abyste dobře slyšeli, co průvodce říká. Mluvit nahlas byste totiž vůbec neměli. Upřímně, nevím jak vy, ale já jsem mnohem radši, když mám sluchátka svoje a ne ty, co už mělo několik desítek lidí přede mnou. Po nalazení správné "stanice" jsme se vydali dovnitř. Už v tu chvíli mi bylo zle. A to byl jenom začátek.




Prošli jsme bránou s nápisem "Arbeit macht frei" a vešli do centra toho všeho. Ze začátku jsem si říkala, že budu v pohodě, bylo mi sice zle, ale ne tak, že bych to nemohla vydržet. To jsem ještě fotila. Sice jsme procházeli budovy, ve kterých byly vlasy, zavazadla, oblečení, nebo třeba nádobí, ale ještě pořád jsem zvládala fotit. Po vstupu do místnosti s vlasy (fotit se tam nesmělo) se mi motala hlava a začínalo mi být vážně dost blbě. Nicméně pořád celkem ok. V další místnosti byly údajně dětské botičky a malé oblečení, tam mi ale vyučující i spolužák doporučili nechodit a jsem za to ráda.





Cestou jsem ještě pár fotek udělala, dokud jsme se nedostali do plynové komory, spalovny a dalších míst tohoto typu. Ty pece mě dorazily. Dalších 15 minut jsem se nemohla uklidnit, chvilku jsem brečela u učitelky, chvilku u spolužáka.. Děs.




Závěrem tu máte pár fotek. Zítra ještě čekejte druhý tábor - Březinku. Místo, které postavili, když jim Osvětim nestačila.

15 komentářů:

  1. Musel to být pravdu velmi silný zážitek, krásně sepsaný článek.
    S láskou Rose :* - zvu Tě na Můj blog

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem tam byla a musím říct, že to byl silný zážitek. Nejvíce mi vadilo, že ve vzduchu je pořád cítit takový ten "mrtvolný" zápach...to mi určitě na psychice nepřidalo. My jsme měli svého českého průvodce a fotit jsme mohli všude...přiznávám, že místnost s vlasy a dětskými věcmi mi dala zabrat nejvíce...a pak taky to, když jsme se šli podívat do spalovny a já si uvědomila, že stojím tam, kde byla fronta a lidé tam čekali, až na ně příjde řada. Je to fakt brutální zážitek a nezapomenutelný.
    Každopádně krásný článek :) FitBlanka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, přesně tak, "mrtvolný" zápach mi dost ubral na psychice.. A dotknout se zdi, které se dotýkali lidé, kteří čekali na smrt.. silný..
      N.

      Vymazat
    2. Je to vysloveně zážitek na celý život. Já tam byla v roce 2009 a dodnes si pamatuju všechno...

      Vymazat
  3. Je vidět, že tě to hodně zasáhlo. Jak jsem psala včera, chtěla bych se tam podívat taky. Určitě si přečtu další článek a děkuji moc za ně :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ze článku je cítit, že je to opravdu hrozné místo, ale jak už jsem psala včera, pokud se mi naskytne příležitost pojedu.
    Těším se na zítřejší článek.

    http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že by tam měl jet každý, komu se ta šance naskytne.
      Díky za komentář!

      Vymazat

Děkuji za komentář!