pondělí 23. ledna 2017

Něco trochu jiného... (aneb. knihomolka a závody rally)

Ahoj všichni!
Pro dnešek jsem tu s naprosto odlišným článkem, než jste u mě na blogu zvyklí. A teď ruce nahoru kdo má přítele, kterého zajímají auta a čas od času si připadáte jako mimozemšťani. Ano, přesně o tom bych dneska chtěla psát. A berte to trochu s nadhledem 😉.
Abych to ještě trochu upřesnila přítel nejezdí, ale jeho rodina a přátelé ano. A z toho také vyplývá že je součástí všech závodů. A skutečně, někdy si říkám jak že se mi to vlastně stalo. Knihomolka naprosto závislá na čtení a psaní jezdí na závody s auty, o kterých ví jen to, že mají čtyři kola. A pevně věřím tomu, že když mu na otázku "O kterém autě mluvíš?" odpovím "Takový to červený",
musí mít občas chuť mě uškrtit. 😅
Nicméně se toho všeho účastnit je občas celkem
sranda. První věcí je, že večer zvažujete, jestli má vlastně cenu vůbec chodit spát. A vstávání před čtvrtou je vražedný. A stejně si můžu tisíckrát říct, že půjdu spát už v 10, ale nefunguje to. Evidentně je se mnou něco špatně, protože klidn ještě další hodinu čumím do stropu. A skutečně, po každém takovém vstávání jsem na sebe pyšná, že jsem vůbec vylezla z postele v takovou nelidskou hodinu. Potom se většinou rozhodnu, že vlastně ani nemá moc cenu se malovat, proč taky, támhleto modrý je přece zajímavější....😂😂 A takových vrstev oblečení, jako v sobotu, jsem na sobě nikdy neměla. Dopočítala jsem se k šesti a stejně mi ráno bylo chladno... Na druhou stranu vyhřívaný stan není úplně k zahození, akorát v tom teple člověk usíná. Po nejhorším okamžiku, vstávání, následuje chaotické balení všeho.. A to ani enchci vědět jak to vypadá u někoho, kdo závodí a veze toho s sebou tisíckrát víc... Nicméně najít tašku, do které se vejdou oba foťáky je něco... Zkontrolovat paměťovky, udělat jídlo a sbalit ho do speciální tašky a
můžeme vyrazit.
A úkol číslo jedna - neusnout cestou. Známe to, po hodinovém spánku je nám kolikrát ještě hůř, než kdybychom nešli spát vůbec.
Druhým problémem je neustále vybíjející se foťák. Opravdu nikdy nepochopím, jak se mi může vybít baterka po dvou hodinách. A ten pocit, když se všichni o něčem baví a já se jen usmívám, protože vůbec nevím o co jde 😀 Na druhou stranu obdivuji přítele, že mi všechno stokrát vysvětluje, když to zrovna nepochopím napoprvé....napodruhé....napotřetí...
Závěrem je to občas celkem sranda a takový trochu jiný svět. Ale zase plním funkci fotografa a to mě baví. A některé fotky jsou fajn. Koukněte sami a hlavně mi prosím někdo napište, že nejsem jediná kdo nerozumí každičké součástce v autě 😄😊
Ještě bych chtěla zmínit náš druhý blog, kdyby to někoho zajímalo, budu ráda když se kouknete na Asociace rallyových týmů.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář!