Nejlepší knihy roku 2017

Zdravím!
Ani nevím jak se to stalo, ale další rok je u konce. Doteď si pamatuji na článek z minulého roku, kde jsem psala o knihách, které jsem během roku 2016 přečetla. Nějak moc jsem ale neřešila, jestli ten rok vyšly, nebo jsem je jen v tomto roce četla. 
Letos to ale udělám tak, jak by to asi mělo vypadat. Představím vám jedenáct nejlepších knih, které jsem četla a zároveň v tomto roce vyšly.
Slýcháte to asi všude, ale opravdu to nebylo jednoduché. Knížek jsem v tomto roce přečetla, alespoň myslím, poměrně dost a spousta z nich byla opravdu skvělá. A věřte tomu nebo ne, vybrat těch TOP 11* nejlepších mi trvalo přes týden. Připadala jsem si při tom trochu jako princ Maxon v Selekci, protože jsem jich původně měla 25 a postupně jsem škrtala a škrtala, až zůstalo jen těch deset nejlepších. Taktéž se omlouvám všem knížkám, které jsem vyškrtala a nezařadila jsem je sem. 
Ještě bych chtěla říct, že knížky jsem se snažila seřadit chronologicky tak, jak jsem je četla, takže to neznamená, že první na seznamu by byla nejlepší a poslední nejhorší.
*Samozřejmě že jich mělo původně být deset. Ale jaksi to nevyšlo a tak jich zůstalo jedenáct.

Musím k tomu vůbec něco říkat? Patrick Ness je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů (kdybyste to náhodou ještě nevěděli) a jeho knihy se mi zatím líbily vždy. Popravdě se teď trochu stydím, že od něj mám doma ještě celou sérii Chaos nepřečtenou, ale v blízké době to, doufám, napravím. 
Kniha vypráví příběh Setha, který si jasně pamatuje, jak zemřel. Nejprve se topil a potom narazil hlavou do skály. 
V další kapitole ale procitne, probudí se. Na pobřeží, které mu je podezřele známé. Živý, víceméně zdravý a bez roztříštěné lebky. Ve městě ale nejsou lidé a čas jako by se zastavil. Možná tam ale je něco víc. 
Na knížku už jsem psala recenzi, takže jestli jste ji neviděli, stačí kliknout na název knihy a můžete si ji přečíst. Asi vám nebudu ke každé knize psát že ji doporučuji, protože to je jasné, ale tuhle si opravdu přečtěte.

Tentokrát bychom mohli diskutovat, jestli sem kniha vlastně patří. U nás už jednou kdysi vyšla, ale letos ji Slovart vydal znova, takže vám ji sem i tak zařadím. 
John Boyne přináší čtenářům zcela jiný pohled na válku, konkrétně pohled devítiletého německého chlapce. Spolu se svou rodinou (matkou, sestrou a vysoce postaveným otcem) se stěhují do Polska. Bruno to nechápe, neví, proč se musí tatínkovi najednou říkat komandante a proč za plotem všichni pobíhají v pruhovaných pyžamech. Vlastně se mu to zdá vcelku veselé, že mohou celý den zůstat v pyžamech, a tak se jednoho dne k plotu i přes všechny zákazy vydá a seznámí se se stejně starým chlapcem, který žije za plotem. 
Tohle je jedna z těch knih, u které vám doslova běhá mráz po zádech. Kniha o skutečném přátelství a o válce. Zvláštní kombinace, že? Taktéž je to jedna z knih, po jejichž dočtení mi bylo neskutečně smutno. Doteď nechápu, jak naše lidstvo mohlo něco takového dopustit. 


Rovnou navážu další opravdu silnou knihou. Tentokrát se jedná o dílo české autorky, které jste určitě zaregistrovali. Na tuhle knížku jsem neviděla snad žádnou negativní recenzi a Alena Mornštajnová je jednou z těch, která mě přesvědčuje o tom, že i čeští autoři umí psát.
Mohlo by se zdát, že knihy popisuje vlastně dost obyčejnou událost. Devítiletá Mira se i přes zákaz rodičů vydává k řece jezdit na ledových krách a co se nestane, spadne do vody. Domů se tak vrací celá mokrá a maminka je na ni pochopitelně naštvaná. Za trest jí zakáže vzít si u oběda zákusek. Nádherný, sladký větrník. (A nebo věneček? Popravdě netuším, jaký je mezi tím rozdíl, takže jestli to někdo víte, prosím do komentářů). Nevěřili byste, jak moc zásadní to je moment.


Jedna z prvních vět mojí recenze na tuto knihu bylo něco o tom, jak moc mě YOLI naštvalo. A protože vím, že spoustě z vás by to mohlo zkazit čtení jinak skvělé knihy, napíšu to i sem. Nečtěte to, co je napsané na zadní straně knihy. YOLI nám anotace schovává až dovnitř do knihy a to, co se skrývá vzadu je většinou ukázka. Opravdu ale nevidím jediný důvod natisknout na knihu ukázku přímo z prostředka s prozrazením té největší zápletky. 
Osmiletá Poppy dostane od babičky sklenici, ve které je tisíc srdíček. Poselství je jasné - zapsat si každý významný, neobyčejný a něčím důležitý polibek. A nasbírat jich tisíc. A jestli to ještě stále není dost sladké, představte si ještě, že Poppy se svěří nejlepšímu kamarádovi, který neváhá a políbí ji. A tak začíná velká a zdá se, že i věčná láska. Poppy má ale tajemství.


S Colleen Hooverovou je to stejně jako s Patrickem Nessem. Zkrátka nikdy nezklame. K této knize jsem sice měla jisté výhrady a mám je doteď, i tak mě ale opravdu překvapila. A jestli stále přemýšlíte, zda si ji přečíst, řeknu vám, že jsem ji přečetla celou naráz a četla skoro do dvou do rána, jen abych ji dokončila. A to se zase tak moc často nestává.
Příběh Sydney asi většina z vás zná z recenzí, kterých byl jistou dobu doslova plný internet. Ale pro připomenutí. Sydney na své narozeniny zjistí, že její přítel ji podvádí s její spolubydlící a zároveň nejlepší kamarádkou. A tak jí nezbývá než se sebrat a odstěhovat se. Zkrátka vyhrává první místo v kategorii nejhorší narozeniny. Potom ale potká Ridge, který má náhodou v domě volný pokoj a tak se k němu Sydney nastěhuje. Dále už je to poměrně jednoduché - zamilují se do sebe. To ovšem není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.
Stále si to nechcete přečíst? 
Co když vám ještě řeknu, že kniha má i vlastní soundtrack?


Další z knih, které jste mohli vidět všude. Na facebooku, na instagramu, v metru a především u blogerů. Kniha se dokonce natiskla i jako reading copies, což je verze, kterou mám i já.
Šest vran je kniha plná akce. Jeden z hlavních hrdinů Kaz má za úkol najít a přivést vynálezce jisté drogy, která Grišům dává nevídané schopnosti. Tato droga má ale i své temné stránky a jako každá věc se dá snadno zneužít. Kaz to ale sám nezvládne a tak si sestaví svojí patru - Šest vran, se kterými se na tuto nebezpečnou cestu vydává. 


Nevím jak vy, ale já jsem ani nevěděla, že tato knížka vyšla. Jestli měla reklamu a já ji neviděla, nebo nikde moc sdílená nebyla netuším, nicméně jsem ji poprvé viděla až ve chvíli, kdy jsem ji dostala od rodičů. Je to ale celkem škoda, protože se jedná o opravdu skvělou knihu.
Jedná se o román o autistické dívce Ginny a abych pravdu řekla, je neskutečně zajímavé tuto knihu číst. Ginny vidí svět úplně jinýma očima a je až fascinující sledovat, jak vidí obyčejné věci. 


Tentokrát vám nebudu popisovat děj, protože se jedná o druhý díl knihy, nicméně vás opět odkážu na recenzi, kterou si můžete přečíst. Berte ale na vědomí, že může obsahovat spoilery k prvnímu dílu.
Kniha byla ale naprosto skvělá. Jedná se o ohromně poutavý příběh, který je napsaný tak, že se od něj neodtrhnete. A ten konec?! Haló! CooBoo, kde mám třetí díl?


Jak už jsem psala v recenzi, jestli hledáte knihu, která se vymyká všem pravidlům, vybrali jste si správně. 
Šestnáctiletá Jana Greyová je donucena si vzít naprosto cizího muže. Samozřejmě je to především z politických důvodů, které Janu ale vůbec nezajímají. Má to ale háček. Vlastně jich je trochu víc. Hlavním z nich je fakt, že její manžel se ve dne proměňuje v koně, což Jana samozřejmě zjišťuje až ve chvíli, kdy je vdaná. 
Tato kniha si děla především legraci z historie a faktů se nedrží téměř vůbec. Celý příběh ale doplňují vstupy autorek, které tomu vždy dodají tu správnou dávku humoru. Za mě naprosto skvělá, poutavá četba.


O tomto autorovi už jsem vám dnes psala a nemůžu jinak, než ho zmínit podruhé. Je totiž skvělý tím, že píše knihy určené především dětem, které ale mnohé dají i dospělým. Jsou to takové ty univerzální knihy, který může číst naprosto každý.
Tentokrát se jedná o příběh o chlapci, který létá a nedokáže přestat. Jeho rodinu to samozřejmě nebaví a tak udělají tu nejohavnější věc, která je vůbec mohla napadnout. Zkrátka ho nechají letět. Barnaby je ale opravdu statečný chlapec a situaci zvládne lépe, než by se mohlo zdát.


Jestli jste tuto knihu nečetli tak se opravdu moc styďte! 
Zaprvé, je od Patricka Nesse. Už to je důvod si ji přečíst.
A za druhé, je to jedna z mých nejoblíbenějších knih. A sbírám ji. Reálně jsem začala sbírat všechna možná vydání této knihy. 


Schválně mi zkuste do komentářů napsat, jakých je vašich TOP 10 (11) knih za rok 2017.

Komentáře

  1. Z knih jsem bohužel nic nečetla, ale s některými bych to ráda napravila. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký článek! Sice jsem ani jednu knížku z těchto, co jsi zmínila, nečetla, ale aspoň o polovině už jsem slyšela. Nejvíc bych si asi chtěla přečíst Chlapce v pruhovaném pyžamu, protože celkově mě tématika 2. světové války zajímá, jelikož to jsou většinou knížky, po kterých pak jenom sedím a nejsem schopna slova, jak moc to se mnou hne. A je myslím potřeba tohle téma lidského utrpení, minulosti a těch svinstev, co se děly, jen tak nezametat pod koberec. Aby se na to nezapomnělo a neopakovalo se to.
    nekonecnaknihovnicka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář! Chlapec v pruhovaném pyžamu opravdu stojí za to. Máš pravdu v tom, že bychom si to měli připomínat. Protože když si nebudeme stále opakovat co se stalo, minulost se stane budoucností.
      N.

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář!

Oblíbené příspěvky