Prosincové knižní shrnutí | 2017

Zdravím!
A vítám vás u dalšího knižního shrnutí. Píšu dalšího, protože mám pocit, že to poslední bylo teprve nedávno. Nevím jak vám, ale mně letos  minulý rok utekl prosinec hrozně rychle. Nevím, zda je to tím, že jsem byla čtrnáct dní na praxích a kromě pěti hodin strávených v knihkupectví měla víceméně volno, nebo něčím jiným, ale zpětně nechápu, jak jsem dokázala přečíst tolik knih. Tedy dvacet. O to více mě to překvapilo, když jsem zjistila, že v říjnu a listopadu jsem jich přečetla "jen" dvanáct. Ano, a teď si všichni pojďte klepat na čelo na čí blog jste to vlastně vlezli.
Jen tak mimochodem, také stále píšete letos a 2017, místo minulý rok a 2018? Já třeba pořád.
Nicméně k těm knížkám.

Prosinec jsem tématicky začala knihou Polibek v New Yorku (Catherine Riderová), která ode mě nakonec dostala 70%. Doufala jsem, že mě naladí do vánoční atmosféry a užiji si trochu vánočního New Yorku, nicméně to se bohužel moc nepovedlo. Jako obvykle stačí kliknout název a otevře se vám samostatná recenze.
U vánočních knih ale ještě chvilku zůstaneme. Vánoční zázrak (Jay Asher), který jsem předminulý rok odložila dostal druhou šanci. A abych to odložení vysvětlila. Knížka má vevnitř stříbrné hvězdičky na každé stránce. A když na tyto hvězdičky posvítíte lampičkou, začne vám to vypalovat oči a nedá se to číst. Tudíž je nutno knihu číst přes den a v roce 2016 tomu bylo tak, že jsem četla více večer, než přes den. Minulý rok jsem ale četla více přes den a Vánoční zázrak jsem zvládla téměř v kuse během několika hodin a byla jsem překvapená. Myslím si, že se zařadí mezi knihy, které budu každé Vánoce číst znovu. Mezi takové patří i Sněží, sněží... (John Green, Lauren Myracleová a Maureen Johnsonová), kterou jsem minulý rok četla podruhé.


Poté jsem se pustila do Ostře sledovaných vlaků (Bohumil Hrabal), Deníku Anne Frankové (Anne Frank) a Proměny (Franz Kafka). Řekla jsem si, že bych chtěla každý měsíc přečíst alespoň jednu knihu z doporučené četby, už jen kvůli tomu, že chci mít všeobecný přehled. (A taky se mi nechce číst všechno před maturitou, takže proč nezačít už teď).


Nemám žádné jméno (Dagmar Hilarová) je poměrně vysoce hodnocená kniha (88% na Databázi knih) vyprávějící příběh samotné autorky, která byla ve svých patnácti letech transportována do terezínského ghetta. Nevím proč, ale tato kniha mi moc nesedla. Rozhodně je to silný příběh, ale čekala jsem něco trochu jiného. Možná to je tím, že jsem doufala ve vyprávění o tom, co se dělo, které sice nechybělo, ale bylo ho celkem málo. Kniha totiž obsahuje i několik (desítek) stran (Celkem jich je 95) o tom, jak tato kniha vznikala a jak se o práva na ní dohadovali různí lidé. Věřím, že spoustu z vás to bude zajímat, ale mě tato kniha bohužel moc nezaujala.


O ilustrovaných Fantastických zvířatech (J. K. Rowling) toho také nemusím moc říkat. Jedná se o naprosto dokonale zpracovanou knihu, která by neměla doma nikomu chybět. Popravdě tak trochu doufám, že by mohly vyjít i další bradavické učebnice v tomto vydání, protože to je opravdu pecka!


Má vůbec cenu se tu rozepisovat o mojí lásce ke knihám Patricka Nesse a k tomu, že je sbírám? V prosinci jsem tedy přečetla nádherné sběratelské vydání Volání netvora.


Ani v prosinci nechyběly knížky na recenzi, mezi které mimo jiné patřil i Polibek v New Yorku o kterém jsem už mluvila.
Další knížkou od Albatrosmedia byla Ovšem (Karel Kovář - Kovy), která mě vcelku mile překvapila. Napsala jsem si o ni hlavně ze zvědavosti, protože jsem chtěla zjistit, jestli někdo, kdo natáčí na YouTube dokáže dát dohromady něco srozumitelného, nebo to bude jen další kniha typu Já, JůTuber. 
Adaptace (Miroslava Varáčková) mě také celkem překvapila. Je to něco úplně jiného, než autorka většinou píše, ale kupodivu se mi kniha líbila. A to dystopie nečtu.
Slovart mi také poskytl knihu Už jsem normální?!? (Holly Bourne), kterou si všichni musíte přečíst hned jak vyjde. Klame svou obálkou a i anotací, protože po jejím přečtení máte pocit, že to je kniha pro čtenáře ve věku dvanácti let. Opak je ale pravdou a jedná se o opravdu skvělou knihu.


Kromě Volání netvora jsem přečetla další tři knihy v angličtině. Všechny jsou si celkem podobné a všechny se mi moc líbily. Schválně mi napište do komentářů, jestli jste je četli a případně jestli znáte nějaké další podobné. The princess saves herself in this one (Amanda Lovelace), Milk and honey (Rupi Kaur) a The sun and her flowers (Rupi Kaur).
U tohoto typu knih ještě zůstaneme. Zatímco jmenované knihy jsou o lásce, bolesti a především sebelásce, Neradost (Karel Novotný) je o depresi. Jedná se ale o opravdu zvláštní knihu, protože (s výjimkou několika stran) se skládá z pouhých výkřiků slov a občas i vět. Každý si tak z knihy vezme něco jiného a pochopí ji po svém. Ironií toho všeho je, že kniha o depresi je růžová jak zvenku, tak i zevnitř.



A teď už ke knížkám, kterém jsem četla během, nebo po 24.12.2017.

Útok na pekárnu (Haruki Murakami) je další z ilustrovaných knih tohoto autora. Doma mám ještě Spánek a Podivnou knihovnu. Opět se jedná o knížku, kterou si každý může vysvětlit jinak a každému předá trochu jiné poselství. Jedno vám ale řeknu, tyto knihy jsou opravdu zvláštní.


Kouzelnický svět J. K. Rowlingové - Filmová magie 1 Jedná z doplňujících knih ke světu Harryho Pottera, asi není co dodat. V knize je spoustu různých okének a věcí, se kterými se dá pohybovat (vraťme se zpátky do dětských let) a je moc hezky zpracovaná. Jedná se spíš tedy o encyklopedii o světě HP, ale i tak je v ní docela dost věcí ke čtení.


Vánoční koleda (Charles Dickens)
Teď mě prosím neukamenujte, ale mě tato kniha nebavila. Vánoční koledu jako takovou znám ve filmovém zpracování a líbí se mi, ale kniha mě bohužel moc nezaujala a měla jsem problém se do ní začíst.


Poslední přečtenou knížkou v roce 2017 je Dívka s kapucí (Zuzana Listopadová) od teprve čtrnáctileté autorky. V tomto případě vás opět odkážu na samostatnou recenzi, která vyšla nedávno.


Jakou nejzajímavější knihu jste v prosinci četli vy?

Komentáře

  1. Náročný měsíc? :)) Je stylové začít v prosinci s vánočními knihami, mě se to nepovedlo, tak snad nadcházející vánoce. :) S povinnou četbou to naprosto chápu, já si to taky rozložila a teď jsem za to ráda. Líbila se ti Hrabalova kniha Ostře sledované vlaky? Já ji četla nedávno a jsem z ní mírně řečeno zklamaná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám obecně s povinnou četbou problém. Už jen proto, že to jsou nějakým způsobem uznávaná díla, která mají být čímsi "nadřazená" těm ostatním. Proto se mi často stává, že mě kniha zklame a podobně to bylo i s knihou Ostře sledované vlaky. Jednak mě to moc nebavilo a jednak si ani nejsem jistá, jestli jsem si z ní odnesla to, co jsem si odnést měla.
      Děkuji za komentář :)
      N.

      Vymazat
  2. Tyhle Vánoce jsem si chtěla přečíst něco vánočního, aby mě to hezky naladilo na takovou tu Vánoční atmosféru, ale místo toho jsem četla knížky, co mám doma už tak rok a musím se jich už zbavit takže jsem taky nějak jako Nikča nezačala a doufám že budoucí rok e mi to povede.
    P.S.: Nebo je budu číst v létě

    Tánička

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem těmto knihám věnovala leden. Momentálně toho moc nevychází a recenzák tu mám jenom jeden, takže je ideální čas se vrhnout na všechny knihy, které už tu leží déle a čekají chudinky. A že jich je :D Takže přesně jak píšeš že jsi to měla v prosinci.
      P.S. : To je taky možnost.
      Děkuji mockrát za komentář!
      N.

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář!

Oblíbené příspěvky